Mons. Vladimir Ghika byl v Bukurešti prohlášen za blahoslaveného

Monsignor Vladimir Ghika (1873 - 1954), římskokatolický kněz a rumunský šlechtic, byl 31. srpna při slavnostní liturgii, které předsedal vyslanec papeže Františka a prefekt Kongregace pro svatořečení kardinál Angelo Amato, prohlášen za blahoslaveného.

Při obřadu blahořečení bukurešťský arcibiskup předložil papežovu vyslanci žádost, aby byl Monsignor Ghika zařazen mezi blahoslavené, a přednesl jeho životopis. Kardinál Amato poté v latině přečetl papežův apoštolský list.

Pak byl list přečten v rumunštině: „Vyhovujeme žádosti mého bratra Ioana Robu, bukurešťského arcibiskupa, a mnoha dalších bratrů biskupů i řady věřících a poté, co jsme vyslechli stanovisko Kongregace pro svatořečení, s mocí apoštolské autority povolujeme, aby byl ctihodný služebník Boží Vladimir Ghika, diecézní kněz a mučedník, horlivý pastýř a vytrvalý svědek Boží lásky, neohrožený obránce katolické víry a obecenství s římskou církví, od nynějška nazýván blahoslaveným. Jeho svátek nechť se slaví každý rok v místech a způsoby stanovenými kanonickým právem 16. dne měsíce května, v den, kdy se narodil pro nebe. Ve jménu Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen! Dáno v Římě, u svatého Petra, 15. dne měsíce srpna, léta Páně 2013, prvního roku našeho pontifikátu.“

Dopis je podepsán papežem Františkem.

Podle zvyklostí obřadu blahořečení byl odhalen obraz blahoslaveného Vladimíra Ghiky a v průvodu byla na oltář přinesena jeho relikvie.

Kardinál Angelo Amato relikvii okouřil kadidlem a uctil ji.

Papež František uznal mučednictví Vladimira Ghiky pro víru 27. března. Vladimir Ghika či Ghica (narodil se 25. prosince 1873 v Konstantinopoli, dnešním Istanbulu, zemřel 16. května 1954 v Jilavě poblíž Bukurešti) byl rumunský šlechtic, diplomat, esejista, muž milosrdenství a kněz.

Byl vnukem posledního vládce Moldávie, knížete Grigore V. Ghiky (1849 - 1856), synem Johna Ghiky (generálmajor, velvyslanec) a Alexandriny Ghiky.

Narodil se na Štědrý den roku 1873 v Konstantinopoli (dnešní Istanbul v Turecku). Jeho matka, pravoslavná věřící milující církev, jej dala pokřtít a pomazat. Jeho otec v té době působil jako velvyslanec v Turecku. V roce 1878 byl Vladimir Ghika poslán do školy ve francouzském Toulouse, kde o jeho výchovu a náboženský život pečovala protestantská rodina, protože v této oblasti nebyl žádný pravoslavný kostel. Školu ukončil v roce 1895 a potom odešel do Paříže studovat na Fakultu politických věd. Současně navštěvoval přednášky z medicíny, botaniky, umění, literatury, filozofie, historie a práva.

Kvůli angině pectoris se vrátil do Rumunska, kde pokračoval ve studiu až do roku 1898, kdy odešel do Říma, aby studoval na dominikánské univerzitě Angelicum. Chtěl se stát knězem nebo mnichem, ale papež Pius XI. mu poradil, aby se této myšlenky na nějaký čas vzdal a věnoval se sekulárnímu apoštolátu. Vedl si skvěle na mnoha místech po celém světě, v Bukurešti, Římě, Paříži, Kongu, Tokiu, Sydney, Buenos Aires. Papež Pius XI. Jej později žertem nazýval „Velkým apoštolským tulákem“. Ghika se stal jedním z průkopníků laického apoštolátu.

Vrátil do Rumunska, kde se věnoval charitativní práci a otevřel první bezplatnou kliniku v Bukurešti, nazvanou Mariae Bethlehem. Založil velkou nemocnici a léčebnu sv. Vincence z Pauly, kde byla první pohotovostní služba v Rumunsku, a tím se stal i zakladatelem první katolické charitativní instituce v Rumunsku.

7. října 1923 jej kardinál Dubois v Paříži vysvětil na kněze a Ghika do roku 1939 vykonával kněžskou službu ve Francii. Krátce po vysvěcení mu Svatý stolec udělil právo sloužit v byzantském ritu. Kníže Ghika stal se tak prvním valašským birituálním knězem.

3. srpna 1939 se vrátil do Rumunska, kde jej zastihla druhá světová válka. Odmítl opustit Rumunsko, protože chtěl zůstat s chudými a nemocnými, aby jim mohl pomáhat a povzbuzovat je.

Když se k moci dostali komunisté, ze stejného důvodu odmítl odjet královským vlakem ze země. 18. listopadu 1952 byl obviněn z „velezrady“ a uvězněn v Jilavě, kde mu bylo vyhrožováno, byl mučen a krutě mlácen. O rok později byl postaven před soud. 16. května 1954 tento vyhublý, hladový a trýzněný muž zemřel na následky špatného zacházení, ke kterému byl vystaven.